Obchodní vztah společníka se společností - jak na to?

Podle rozsudku Ústavního soudu je třeba velmi pečlivě vážit, co je obsahem dodavatelsko – odběratelského vztahu mezi společníkem podnikatelem a společností. Podstatné je, zda společník vykonává tuto činnost nezávisle na společnosti jako podnikatel.

V praxi jsou běžné případy, kdy společník „eseróčka“ podniká samostatně jako fyzická osoba a souběžně se podílí na podnikání právnické osoby s.r.o. Společník tak může vstoupit do obchodního vztahu se společností a fakturovat ji poskytované služby. Fakturované služby budou pro společnost nákladem, pro společníka příjmem z podnikání. V případě uplatňování paušálních výdajů u fyzických osob podnikatelů by taková transakce byla velmi daňově zajímavá.

Obchodní vztah mezi společníkem a společností však v sobě skrývá mnoho potenciálních nebezpečí. Jakákoliv odměna vyplacená společníkovi za vykonanou činnost pro společnost může být správcem daně posouzena jako příjem ze závislé činnosti se všemi dopady do zdanění příp. zpojistnění. Zvlášť vysoké riziko hrozí v případech, kdy je společníkem (fyzickou osobou podnikatelem) dodavatelsky vykonávána činnost, kterou je naplňován vlastní předmět podnikání společnosti nebo je fakturována řídící činnost. Pojďme se podívat, co na to říká Ústavní soud.

V případě, že správce daně v rámci daňové kontroly vyhodnotí práci společníka obchodních subdodávek pro společnost jako závislou činnost, lze doporučit obhajovat postup s podporou rozsudku Ústavního soudu sp. zn. IV. US 385/04 ze dne 20.1.2005. Podle tohoto rozsudku je totiž třeba velmi pečlivě vážit, co je obsahem dodavatelsko – odběratelského vztahu. Podstatné pro správné vyhodnocení je skutečnost, zda společník vykonává tuto činnost nezávislé na společnosti jako podnikatel a zda společník jako podnikatel vykonává tuto činnost i pro jiné subjekty. Rovněž je pro správné vyhodnocení důležité zkoumat, zda si hradí i náklady související s vykonávanou činností, používá k výkonu své pracovní předměty. Pokud splňuje poplatník kritéria zkoumaná Ústavním soudem, odvolá se na tento rozsudek a bude obhajovat, že se o závislou činnost nejedná.

Pokud společník s.r.o. chce přesto vstupovat do obchodního vztahu se společností, zajišťovat jí dodavatelsky výkony a vyhnout se případným výše uvedeným potížím, pak nic nebrání tomu, aby je zajišťoval prostřednictvím dalšího svého s.r.o. Musí však dávat pozor na dodržování fakturovaných částek za poskytované výkony. Fakturovaná cena musí odpovídat obvyklé výši v daném místě a čase. Obě společnosti s ručením omezeným jsou totiž v dikci § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů tzv. spojenými osobami.