Rozhodné datum pro uplatnění částek v nákladech, výjimky z časového rozlišení

V dále popsaných právních skutečnostech nemusí poplatník provádět časové rozlišení nákladů příp. podávat dodatečné daňové přiznání. Náklad uplatní daňově v tom roce, kdy nová skutečnost nastala.

V praxi je třeba řešit případy správného uplatnění dané situace v nákladech a rozhodnout, do jakého zdaňovacího období ji promítnout. Může se jednat o případy, které časově souvisí s minulými zdaňovacími obdobími. Nová právní skutečnost však daný případ nákladově zahrne do aktuálního zdaňovacího období poplatníka.
Dále jsou tak uvedeny konkrétní situace, které řeší jak stanovit datum rozhodné pro zahrnutí nákladu do základu daně. Jedná se o případy, které původně souvisí s jiným zdaňovacím období, a přesto poplatník nemá povinnost podat dodatečné daňové přiznání a promítnout náklad do základu daně již uzavřeného zdaňovacího období.

Jedním z případů konkrétní situace, která se týká jiného zdaňovacího období, než její promítnutí do základu daně, je rozhodnutí soudu. Pokud je např. poplatník zažalován o náhradu škody, kterou způsobil v některém z uplynulých zdaňovacích období a soudní řízení je ukončeno v aktuálním roce, je náhrada způsobené škody daňově účinným nákladem v roce nabytí právní moci rozhodnutí soudu.

Poměrně častým účetním případem je řešení reklamačního řízení a jeho správné zahrnutí do základu daně. V tomto případě je rozhodným okamžikem pro zařazení do základu daně datum ukončení reklamace. Tímto dnem vystaví dodavatel dobropis, kterým reklamaci uznává a snižuje výnosy aktuálního zdaňovacího období bez nutnosti podávat dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů.

Dalším obchodním i účetním případem je přiznání slevy či bonusu za odebrané zboží. Rozhodným datem pro uplatnění přiznaného bonusu v základu daně je datum vzniku nároku na slevu či bonus podle sjednaných obchodních podmínek.

V případě odstoupení od smlouvy se do základu daně promítají účinky zrušení smlouvy ke dni jejího zrušení. Novým právním úkonem oprávněné osoby vznikla nová právní skutečnost, která se promítne do aktuálního zdaňovacího období.

V případě dodatečného platebního výměru (týká se to daní, které jsou daňově účinným nákladem – silniční daň, daň z nemovitostí, daň z přidané hodnoty příp. daň z převodu nemovitostí) se doměřená daň zahrne do základu daně datem doručení platebního výměru. V případě daně z přidané hodnoty jsou daňově účinné doměrky související s daňovými náklady (např. nesprávně uplatněný nárok na odpočet daně) a dále doměrek z důvodů nesprávně přiznané daně na výstupu. Daňová účinnost dodatečně doměřené daně z nemovitostí a daně z převodu nemovitostí je vázána na jejich zaplacení.

Dodatečně přiznaná daň podáním dodatečného daňového přiznání se zahrne do základu daně posledním dnem lhůty pro jeho podání. U daní, jejichž daňová účinnost je závislá na zaplacení, je nutné splnit podmínku úhrady dodatečně přiznané daně poplatníkem.

Další právní situací, se kterou se lze v praxi setkat, je dohoda o narovnání. Dopady takové dohody se zahrnou do základu daně k datu účinnosti dohody. Může se např. jednat o dohodu o narovnání, kterou došlo ke snížení sporného závazku z titulu poskytnutých služeb dodavatelem. Ke dni účinnosti dohody o narovnání se sporná částka promítne ve výnosech dlužníka a zvýší se tak jeho základ daně.