Manžel (manželka) jako spolupracující osoba při podnikání

Institut „společného zdanění manželů“ lze daňově výhodně využít ve vymezených případech spolupráce při podnikání.

Reálná spolupráce manželky podle ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů je jednou z forem, kterou může poplatník využít pro možnost optimalizace daňového zatížení. Výhodou využití institutu spolupráce osob je skutečnost, že poměr rozdělení příjmů a výdajů nemusí odpovídat reálné spolupráci s podnikatelem.

Smysl tohoto nástroje spočívá v převedení určitého poměru příjmů a výdajů na spolupracující osobu s cílem snížit jejich celkové daňové zatížení. Z pohledu pojistného je na spolupracující osobu nahlíženo jako na osobu samostatně výdělečně činnou, tedy s povinností odvádět pojistné.

Na spolupracující osobu lze rozdělit pouze příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (s výjimkou podílů na zisku společníků v. o. s. a komplementářů k. s.) a k nim příslušející výdaje. Příjmy a výdaje však nelze rozdělovat na manžela (manželku), je-li na něj (na ni) ve zdaňovacím období uplatněna sleva na dani. Při spolupráci manžela (manželky) se nevyžaduje, aby manžel (manželka) žil v domácnosti s poplatníkem. Rovněž nelze rozdělovat příjmy na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.

Institut „společného zdanění manželů“ lze daňově výhodně využít v následujících případech spolupráce

• manžel (manželka) jako spolupracující osoba nemá žádné zdanitelné příjmy a nemůže tak uplatnit slevy na dani a odpočty od základu daně (dary, penzijní připojištění, životní pojištění, odpočet úroků z úvěrů ze stavebního spoření),
• manžel (manželka) má zdanitelné příjmy, ale základ daně ze svých zdanitelných příjmů ji neumožní uplatnit v plné výši slevy na dani a odpočty od základu daně,
• podnikatel je v daňové ztrátě a převedení podílu daňové ztráty na manželku, která má vyšší základ daně (z podnikání, z pronájmu, z kapitálového majetku nebo z ostatních příjmů), sníží její daňové zatížení.

V případě rozdělování příjmů a výdajů dosažených při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované pouze za spolupráce druhého z manželů, lze rozdělit na spolupracujícího manžela maximálně 50 % dosažených příjmů a výdajů. Přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540.000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, resp. 45.000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. Výše podílu na společných příjmech a výdajích musí být stejná, např. převedením 50 % příjmů a 50 % výdajů podnikatele na spolupracujícího manžela. Podíl rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu však nemusí odpovídat skutečné spolupráci spolupracující osoby s podnikatelem.