Výhodný způsob uplatnění paušálních výdajů u příjmů z nájmu - využijte ho!

Pronajímatelé mohou uplatnit výhodné paušální výdaje ve výši 30% z dosahovaných příjmů. Maximálně však může uplatnit 600.000 Kč. Evidenčně je tento postup velice zajímavý, neboť pro správu daní systém představuje jednodušší úkony a zjednodušuje potenciální daňovou kontrolu. Využijte je!

Zákon o daních z příjmů umožňuje pronajímatelům uplatnit výdaje v prokázané výši nebo tzv. paušální výdaje způsobem vymezeným v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Výše paušálu činí 30% z příjmů z nájmu. Maximálně však může uplatnit pronajímatel paušální výdaje ve výši 600.000 Kč. Při uplatnění daňových výdajů procentem z příjmů jsou v částce paušálních výdajů zahrnuty veškeré výdaje v souvislosti s dosahováním příjmů z nájmu včetně odpisu pronajímané stavby. Odpis pronajímané nemovité věci však může činit významnou částku a prokázané výdaje tak mohou být vyšší než výdaje paušální.

Při prokazování výdajů ve skutečné výši, je poplatník povinen vést

• evidenci příjmů a výdajů,
• evidenci odpisovaného majetku,
• evidenci o tvorbě a použití zákonných rezerv na opravu nemovité věci, pokud se vytváří,
• evidenci pohledávek a závazků,
• mzdovou agendu, pokud se vyplácí mzdy.

Při uplatňování paušálních výdajů je poplatník povinen vždy vést

• záznamy o příjmech,
• evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.

Při uplatňování paušálních výdajů nemůže poplatník v souladu s § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů přerušit odpisování hmotného majetku a odpisy po tuto dobu vede pouze evidenčně.

Při uplatňování paušálních výdajů lze doporučit nezahajovat odpisy nově pořízeného majetku. Odpisování se zahájí až v době, kdy nebude poplatník uplatňovat paušální výdaje a povede daňovou evidenci nebo účetnictví.

V případě, že poplatník uplatňoval v posledním daňovém přiznání prokázané výdaje a v letošním roce jsou pro něj výhodnější paušální výdaje, není tento přechod vždy bez daňových dopadů a dalších administrativních komplikací. Pokud se tak rozhodne, vztahuje se na něj tzv. úprava základu daně v souladu s ustanovením § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Základ daně se upravuje za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Obvykle tak podává dodatečné daňové přiznání. Jiný postup zákon o daních z příjmů totiž neumožňuje.

Pokud uplatňuje prokázané výdaje, musí provést následující úpravy

• zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek (s výjimkou zaplacených záloh), o zůstatky vytvořených zákonných rezerv na opravy hmotného majetku, o cenu nespotřebovaných zá­sob,
• snížení základu daně o hodnotu závazků (s výjimkou přijatých záloh), které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

V případě přechodu z prokázaných výdajů na paušální výdaje je tak obvykle poplatník povinen podat dodatečné daňové přiznání za předchozí kalendářní rok a doplatit daň z příjmů. Není třeba se obávat, že správce daně vyměří sankci za dodatečné daňové přiznání. V souladu s § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. V případě, že bude podávat dodatečné daňové přiznání za předcházející kalendářní rok z důvodů změny způsobu uplatňování výdajů v aktuálním roce, je jeho podání do 1.4. následujícího kalendářního roku bez sankce od správce daně.

Pokud by se poplatník vracel zpátky ke způsobu uplatňování skutečných výdajů, musí opět provést úpravu základu daně. Upravuje základ daně roku, ve kterém naposledy bude uplatňovat paušální výdaje. Základ daně zvýší

• o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem a zaplacených záloh,
• o cenu nespotřebovaných zásob.

Při zpětném přechodu z paušálních výdajů na prokázané zřejmě bude poplatník hradit některé závazky, které se však vztahují k době uplatňování paušálních výdajů. Úhrada těchto závazků je daňově neúčinným výdajem v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů. Je třeba tak pozorně rozlišovat zdaňovací období, ke kterému se uhrazený závazek vztahuje.

V případě, že s předstihem poplatník ví, že bude v následujícím kalendářním roce uplatňovat paušální výdaje, anebo se bude zpátky vracet k uplatňování skutečných výdajů, může se vyhnout podání dodatečného daňového přiznání. Postará se o zinkasování všech pohledávek, uhradí veškeré závazky, nebude mít na skladě žádné nespotřebované zásoby. Pak nevznikne žádná povinnost úpravy základu daně.