Spotřeba zásob není (až na určité výjimky) nijak speciálně daňově upravena ani limitována

Spotřebu zásob prokazuje poplatník obecným ustanovením § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů jako náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Ztráta z prodeje zásob je daňově účinná.

Pokud vede poplatník daňovou evidenci, uplatňuje zásoby ve výdajích při jejich pořízení resp. zaplacení, pokud vede účetnictví (jako podnikatel fyzická osoba nebo obchodní společnost) uplatní zásoby v nákladech až okamžikem jejich prodeje.

Spotřeba zásob není nijak speciálně upravena ani limitována s výjimkou škod a mank na zásobách příp. likvidace zásob. Obecně prokazuje poplatník použití pro podnikání v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, zásoby jsou vynaloženy na dosažení zdanitelných tržeb (velké objemy jsou zejména u výrobního materiálu). V účetnictví se musí dodržovat pravidla časové a věcné souvislosti, podle kterého lze do nákladů zahrnout pouze zásoby spotřebované v daném kalendářním roce. Nelze tak zahrnout v účetnictví do nákladů materiál, který nezačal být spotřebováván. V daňové evidenci uplatňuje fyzická osoba podnikatel ve výdajích zaplacené zásoby.

Podnikatel fyzická osoba nebo pronajímatel může podle § 5 odst. 7 zákona o daních z příjmů v roce zahájení podnikání nebo pronájmu uplatnit ve výdajích zásoby pořízené v kalendářním roce předcházejícím roku, ve kterém zahájil podnikání nebo pronájem. Pořízení doloží doklady o úhradě zakoupených zásob a uplatní v roce zahájení činnosti v daňových výdajích.

Odprodání zásob za cenu nižší než byla jejich pořizovací cena, není považováno za škodu, jinými slovy ztráta z prodeje zásob je daňově účinná. Takový prodej nemá negativní dopad ani do daně z přidané hodnoty. Obvykle takový postup podnikatel využije při prodeji nevyužitých či nadále neupotřebitelných zásob. Plátce daně z přidané hodnoty odvádí daň z přidané hodnoty ze zbytkové prodejní ceny zásob.