Daňová ztráta – lhůta pro uplatnění a postupy proti jejímu případnému propadnutí

Vykázanou daňovou ztrátu při podnikání (i pronájmu) lze uplatnit v následujících obdobích, případně i zpětně za určitých podmínek. Při jejím uplatnění je třeba volit takové postupy, aby poplatník nepřišel o daňové výhody.

V případě, že podnikatel vykáže daňovou ztrátu ve svém podnikání, může ji podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona o daních z příjmů uplatnit za daný kalendářní rok proti jiným zdanitelným příjmům (příjmům z kapitálového majetku, z pronájmu, z ostatních příjmů) s výjimkou příjmů ze závislé činnosti.

Ztráta u fyzické osoby vzniká v případě, že výdaje přesáhnou příjmy, a to

• při podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (příjmy podle § 7) a
• při pronájmu (příjmy podle § 9).

Daňová ztráta může vzniknout pouze u těchto dvou druhů příjmů. O vykázanou ztrátu se sníží úhrn dílčích základů daně podle jednotlivých druhů příjmů. V žádném případě však nelze odečíst daňovou ztrátu od dílčího základu daně ze závislé činnosti.

Pokud poplatník ztrátu za daný kalendářní rok neuplatní anebo ji nelze uplatnit, může ji uplatnit v následujících pěti letech proti jiným zdanitelným příjmům s výjimkou příjmů ze závislé činnosti. Rovněž může ztrátu uplatnit ve dvou bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích, zpětně však nejvýše do souhrnné výše daňově ztráty 30 mil. Kč. Anebo ji může rozdělit na zpětné uplatnění a uplatnění v následujících obdobích (pokud by ji např. zpětně celou nevyčerpal).

Odpočet daňové ztráty je zcela na vůli daňového poplatníka, odpočet může uplatnit

• v jakékoliv výši (pro zpětné uplatnění ztráty je limit 30.000.000 Kč) a
• v kterémkoliv z následujících pěti zdaňovacích období.

  V případě, že poplatník bude uplatňovat ve svém daňovém přiznání ztrátu z minulých let, uplatní vždy pouze takovou její část, aby nepřišel o nezdanitelné částky vymezené v § 15 zákona o daních příjmů a slevy na dani podle § 35ba a § 35c zákona o daních z příjmů. Může se jednat o poměrně zajímavé peníze na dani z příjmů.

Pokud by hrozila situace, že nebude moci poplatník uplatnit ztrátu z minulých let z důvodů nízkého základu daně v daném zdaňovacím období, udělá všechno pro to, aby o ni nepřišel. Např. zkoriguje šikovně vykázané výdaje o odpisy hmotného majetku. Ty může přerušit nebo nezahajovat odpisování a odložit na pozdější dobu.

Vykázání daňové ztráty má však pro poplatníka určitý negativní dopad. Týká se lhůty pro možnost stanovení daně. Podle daňového řádu je obecná lhůta pro stanovení daně tříletá a běží ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání. V případě, že však poplatník dosáhl za předmětné zdaňovací období daňové ztráty, prodlužuje se lhůta pro stanovení daně o dobu, po kterou může uplatnit vyměřenou daňovou ztrátu, tedy o dalších pět let. Celková lhůta pro možnost stanovení daně tak činí plných 8 let. Není to výhodné! Rovněž dochází k prodloužení lhůty pro doměření daně při zpětném uplatnění ztráty.