Není důvod se obávat provést změnu způsobu uplatňování výdajů - zvolte ten výhodnější způsob!

Využijte výhodné paušální výdaje procentem z příjmů a přejděte na tento způsob uplatňování výdajů. A to i přes možné administrativní komplikace. I těm se však lze vyhnout.

V případě, že poplatník uplatňoval v posledním daňovém přiznání prokázané výdaje a v aktuálním roce jsou pro něj výhodnější paušální výdaje, není tento přechod vždy bez daňových dopadů a dalších administrativních komplikací.

Poplatník se může rozhodnout o změně způsobu uplatňování výdajů na počátku, v průběhu nebo až na konci zdaňovacího období. Pokud se tak rozhodne, vztahuje se na něj tzv. úprava základu daně v souladu s ustanovením § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Základ daně se upravuje za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Obvykle tak podává dodatečné daňové přiznání. Jiný postup zákon o daních z příjmů totiž neumožňuje.

Pokud vede daňovou evidenci, musí provést následující úpravy

• zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek (s výjimkou zaplacených záloh a pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů), o zůstatky vytvořených zákonných rezerv na opravy hmotného majetku, o cenu nespotřebovaných zá­sob,
• snížení základu daně o hodnotu závazků (s výjimkou přijatých záloh), které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

V případě přechodu z prokázaných výdajů na paušální výdaje je tak obvykle poplatník povinen podat dodatečné daňové přiznání za předchozí kalendářní rok a doplatit daň z příjmů. Není třeba se obávat, že správce daně vyměří sankci za dodatečné daňové přiznání. V souladu s § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. V případě, že bude podávat dodatečné daňové přiznání za předcházející kalendářní rok z důvodů změny způsobu uplatňování výdajů v aktuálním roce, je jeho podání do 1.4. následujícího kalendářního roku bez sankce od správce daně.

Stejný postup platí i v případě změny způsobu uplatňování výdajů v oblasti příjmů z pronájmu.

Obdobně musí poplatník postupovat při podání opravného přehledu o příjmech a výdajích pro účely sociálního a zdravotního pojištění. Úprava základu daně z příjmů při přechodu na paušální výdaje se tak promítá do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální a zdravotní pojištění (vyměřovací základ je stanoven stejně jako základ daně z příjmů).

Pokud by se poplatník vracel zpátky ke způsobu uplatňování skutečných výdajům (je to pro něj výhodnější způsob), musí opět provést úpravu základu daně. Upravuje základ daně roku, ve kterém naposledy bude uplatňovat paušální výdaje. Základ daně zvýší o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem (s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů).

Při zpětném přechodu z paušálních výdajů na prokázané zřejmě bude poplatník hradit některé závazky, které se však vztahují k době uplatňování paušálních výdajů. Úhrada těchto závazků je daňově neúčinným výdajem v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů. Je třeba tak pozorně rozlišovat zdaňovací období, ke kterému se uhrazený závazek vztahuje.

V případě, že s předstihem poplatník ví, že bude v následujícím kalendářním roce uplatňovat paušální výdaje, anebo se bude zpátky vracet k uplatňování skutečných výdajů, může se vyhnout podání dodatečného daňového přiznání. Postará se o zinkasování všech pohledávek, uhradí veškeré závazky, nebude mít na skladě žádné zásoby. Pak nevznikne žádná povinnost úpravy základu daně.